Trampota.

Jsou chvíle zšeřelé, kdy člověk je lenivý,
nic už ho nebaví a svět je šedivý,
člověk má starosti, div k zemi neklesá,
jediný recept mám, sám vyjdu do lesa.

Že boty zašpiní mi bláto a z cesty prach,
že nohy budou bolet, z toho já nemám strach.
V lese mech a suchá tráva kročeje mé tlumí,
s pokorou tu člověk žasne, co příroda umí.

Příroda se vystrojila, ptáček zpívá tu,
datel s čepičkou červenou, hříbky jsou v sametu.
V trávě se vám tady sešli, samí velcí kluci,
to je ale překvapení, zdraví jsou jak buci.

Snáz se v háji zapomene na každou trampotu,
do kroku si k tomu broukám, zas mám dobrou notu.
Čas se tu zastavil, slunce se k zemi kloní,
člověk si odpočinul, život mu zase voní.