Hvězdička
Hvězdička
Anotace: Šel jsem ztichlou vánoční krajinou a uslyšel jsem tichoučké zacinkání a znovu a zas... A tak vznikla tahle básnička. Pak jsem zjistil, že to byla rozepnutá přezka u fotoaparátu. Ach jo.
V kapse malá hvězdička mi cinká
Netuším vůbec odkud se tam vzala
Kousíček štěstí hvězdička malilinká
Snad mi ji někde cestou dobrá víla dala
Jenže mám pocit že už nejsou dobré víly
Všechny jsou v důchodu a nebo umřely
Bez nich je svět tak smutně šedobílý
A já si říkám: Už jsme... v loji příteli.
Však kdo mi dal tu hvězdu co si hraje
Se mnou jak ty sis kdysi hrávala?
Já odjížděl jsem do cizího kraje
A mezitím ty ses mi vdávala
K čemu jsou hvězdy jenom vzpomínky nám vrací
Vzpomínky které berou nám náš klid
A moje srdce v povzdálí tiše zvrací
A já ho prosím: Už nikdy nebušit!
Za vlastní prohry nespílejme hvězdám
Vždyť ony za to vůbec nemohou
Zkus zvednout hlavu a říct: Já to nevzdám!
A možná že ti dobré víly pomohou
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk10.10.2005 13:38:00 JardaCH
Díky, ale s tím optimismem to zas nepřehánějte, je to jedna ze dvou nebo tří mých básniček, které vyznívají celkem pozitivně. Ale jestli někomu pomohla nebo alespoň udělala radost, tak fajn.
10.10.2005 12:13:00 Petrusha
Moc pěkná básnička, taky si myslím, že vždycky je proč jít dál a nebalit nic předem...
10.10.2005 09:29:00 Krtica
Hvězdy za naše prohry nemohou! Sami si své životy packáme... Hele někdo přede mnou ti dal nulu, nevím, co tím chce dosáhnout... Píšeš krásně, asi závidí!