Podivná
Podivná
Anotace: ...
Podivný čas kdy
s úzkostí noc dýchá
svůj rubáš naruby
si z večera obléká
k ránu mi hořký
vzduch v ústech zbývá
ze všeho dýchá tu
jen vůně bergamotu
sám v sobě uzavřený
až ráno usínám
jen sen mě láká
pojď vydej se ven
někam do neznáma
ale já se jen
v kruzích motám
a nikdo se neptá
co že to hledám
ve starých zahradách
a nač vlastně čekám
zády opřený
o jabloň poznání
jež byla kdysi
zasažena bleskem
v dlaních pár peříček
těch zašlých vzpomínek
u nohou pohozené
tělo mrtvého fénixe……
Poslední tipující: divoska_jaja, drsnosrstej kokršpaněl, Bíša, Juraj Hrom, ta co bývala Andělem, Triffid Kolbe, unstoppable, okapovaroura, Quigleika, střelkyně1, ...
Komentáře (17)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk02.03.2009 19:01:00 Cecilka
Uff...
to je tíhy
těžkotěžké...
jako když křídla zmáčí thér...
jestli chceš, půjčím koště běžné březové,
by ses proletěl...
;o)
02.03.2009 07:46:00 Levandule
... a v rukou držíš lahvičku s "živým" lékem... že by stružka z Tvého srdce? ;-)
01.03.2009 23:54:00 prostěholka
Nevím,zda cíleně,nebo jen tak ,vybral jsi ptáka Fénixe.Pořád je to symbol znovuzrození.Vždy,když jeho tělo shoří,jak naděje na vše čisté,tak z popela vyletí nový pták....krásná nekonečnost,nezničitelnost života.
Napsal jsi jí moc hezky...
01.03.2009 13:33:00 Lilly Lightová
ST už jen za toho fénixe, pro něj já mám slabost a to spojení se mi tam moc líbilo...báseň se povedla.
