Anotace: psaním básní jsem vždy vstoupila do tajemného světa kde bylo krásně a bezpečno ...
Sbírka: Vzpomeň, i když mrak je na nebi, Slunce za ním svítí.
Bílá stránka zvala pero básníka
a ten si nechal něžně od své můzy
našeptávat verše.
Pero letělo jako plachetnice,
která má dobrý vítr ve svých plachtách.
Unášen polibky můzy
psal hladov, žízniv,
a přeci to nevnímal.
Byl v jiném světě.
Mladý, i když stár.
Blikavé světlo petrolejky
ozařovalo jeho stříbrem
rozkvetlé skráně.
Teď už jeho básně nikdo nečetl,
i když byly skvělé
jako nejlepší víno.
Opojné a vzletné.
Jaký smutný konec
by někdo řekl.
A stařec psal dál
šťasten, že může psát.