po hvězdách vandruji
a jejich záře
já za to děkuji
mi cejchuje tváře
v zrcadle času kdykoli
ve vráskách čtu jak v kalendáři
to poznání nebolí
ty hvězdy dál tam září
zametou hvězdný prach
i dogmata naší víry
jen někdy mám trochu strach
že pohltí nás černé díry
a zlomyslnou taškařicí
z obrů se stanou trpaslíci
na horizontu události
každý protne stejnou tečnu
ať je to či není k zlosti
vše sjednotí se v nekonečnu
myšlenka zajímavá
ta poslední strofa se mi trošku těžkopádněji čte
01.03.2009 19:15:00 | Romana Šamanka Ladyloba