Březnová...

jen tak jsem se poflakoval
po ulici nedělním dnem
klempírující komparzista
v pauze natáčení filmu života
zakouslý do štrůdlu
obrněn vysokou hladinou cukru
proti myšlenkám o smrtelnosti
když jsi kolem prošla chůzí
oživlého antického sloupoví
oděnná empírem…

klapka klapla
já náhle pocítil
tuhnutí ústředních orgánů
otočil hlavu o třistašedesát stupňů
a rozeběhl se tvým směrem
s blouznivým pohledem
sólisty pantomimy
v uších hučící splav
zdálo se mi
že se nadnáším
a najednou mám v sobě tolik rtuti
že bych mohl popsat
úspěšnou kariéru
jak se stát teploměrem...

teď si prohlížím před zrcadlem
tmavnoucí půlku obličeje
to když jsi řekla,,Plav,,
já přestal dávat pozor
a v tom samém okamžiku
se vesmírný prostor smrštil
do značky Zákazu vjezdu
kterou jsem přehlédl a narazil….