Když nocí se vše utíší
a ocitám se sám,
nastolím temné zátiší,
které v sobě nosívám
Představivost jako plátno,
myšlenky jsou štětcem,
hřích se mění na posvátno
a já se stávám světcem
Bezbřehé tahy různých barev,
motýlích křídel co vylíhnou se z larev,
abstraktních věcí,
hmatných iluzí,
bezzámkových klecí,
neživých haluzí
Přec malířem být nemusím,
však vidím to tak jasně,
když jeho práci okusím,
je mi příjemně a krásně
v těhle kruzích se ráda pohybuji...moc se mi to líbí!!! Takže ST a chvála za krásně rozprostřenou myšlenku do veršů!
02.03.2009 12:54:00 | kikis