S trnovou korunou,
a s krví na stěnách...
Na to jak mi je,
je zázrak, že ještě dýchám...
Však víš,
mě už nepředěláš....
Létám si v oblacích,
a s kocovinou za zády...
Umírám,
s každým nadechnutím...
Jsem jak bublina z úst,
na které zapomeneš...
Hladová,
neznámá...
S duší svou,
prokletou...
A zítřek,
na dosah ruky...
Bolí,
už jen díky vzpomínkám...
A peříčka něhy,
zbarvená krví...
Prozradí,
co se tu děje...
Řeknu ti to jednoduše: Lidi příchází a zase odcházejí
z našich životů.
15.03.2009 09:26:00 | jehlaspichlas
i když si nemyslím, že by to bylo zrovna kdovíjak geniální potěšilo mne že si to myslíš:D
10.03.2009 12:37:00 | whiolet
...sympatie je důležitá, ale láska musí mít aspoň plnou náruč tolerance, aby to tak nebolelo... :-)
02.03.2009 14:26:00 | Lota