Světlo mé tápe...

Světlo mé tápe ve stínu hvězd,
obojku na bílém dni.
Upsala pamětí sevřená pěst,
navěky zůstane s ní.

Taveným poutem mrak ukáže směr,
z deště pod jedoucí vlak.
Prohnilé pražce na tisíc děr,
sálají do tepen tlak.

A zámek bez klíče otočil poháru,
nešlape na cestě zpět.
svobodnou písničku notuje po ránu
do šťastných budoucích let.