Na bárce ze slov

Na bárce ze slov dopluji k tobě.
Podám ti ruku až připluji ke břehu.
Moc dobře vím, že jednou skončím v hrobě,
ale teď, teď pluji k životu.

Nevím nic o řece, která mě unáší,
vím jenom to, že bez ní žít nechci.
Možná mě bárka má ze srdce nesnáší,
ale můj život, ten krásný je přeci.

Až jednou řeka do moře vleje se
a kroky mé povedou po břehu.
Slib mi, že duše má unese
tíhu vlastního údělu.

Příteli drahý, jenž duše provázíš,
až i mou duši na břehu potkáš,
z knihy mých hříchů prach rychle oprášíš,
a pak ji spálíš a v ráji mě počkáš.