Stýskání

Splašení koně vteřin se na chvíli urvali od svého nákladu.
Klid a najednou spousta času, jak teplá peřina přes hlavu k udušení
Čtu tvoje vzkazy a dělám, že jim věřím, na lži teď nemám náladu.
Vůně šamponu z čerstvě umytých vlasů a něco, co chybí, co tady teď není....
Realita se míhá za ocelovou mříží strachu,
najednou záblesk poznání a klid mizí,
palčivá touha, odedávna život křísí z prachu,
tak proč by nám jen měla zůstat cizí...
Údolí zvlhlé mlhou milosrdně se rozprostírá
živoucí voda z dlaní
vše je jen hra a něco znamená jen víra
v lásku a milování...