Náhoda

Anotace: prostě jen tak...

Jako slunce na obloze,
to když jsem tebe poznala.
Jako krůpěj na podlaze,
to když jsem tebe líbala.

Jako první Valentýn,
to když květinu jsi přinesl.
Jako vzácný akvarín,
to když prsten jsi mi nabídl.

Jako strom a jeho lístek,
to když představils mne doma.
Jako moře a jeho písek,
to když zahalis mne – no a?

Jako ryba v potoku,
to když nemluvil jsi do větru.
Jako hudba v baroku,
to když způsobil jsi osvětu.

Jako louka posečená mužem,
to když zábrany mé padly.
Jako touha ověnčená pruhem,
to když se study odplavily.

Jako pole u našeho domu,
to když blesky nebe křižovaly.
Jako hole u dědovy stěny
to když mé ruce tvoje propojily.

Jako ptáče zpívající po ránu,
to když syn poprvé promluvil.
Jako srna běžící od chřtánu,
to když lásku nám i projevil.

Jako život na dlani,
to když zestárneme spolu.
Jako polibek – ach páni!
To když setkáme se znovu.