Ptáče

Sedí ptáče na větvičce,
sedí samo, nikde nic.
Neví, co dál, rozhlíží se,
bude tu i za měsíc?

Mělo by roztáhnout křídla,
mělo by odletět dál,
kdyby chyby, říkalo si,
na dosah, co by si každý přál.

Na jedno pírko vzdálená
svoboda, po které touží.
Ale ono hloupé mládě
nezvedne se, oči mhouří.

Zavírá je před štěstím,
říká si totiž tou svou řečí:
"Co když tam žádné nečeká..."