Starý dům

Anotace: smutné místo.Milovice.Jeden dům.Propadlá střecha, smutná ruina.

Ticho, kape voda,
cinká o rezavé zábradlí starých domů.
Vrže, zpívá tu svou píseň.
Nikdo neví kam jde,
přesto odchází do černých děr.
Nevnímá nikdo co se děje,
co děje se to.
Země se třese, lidé padají.
Lidstvo kráčí, zdraví se navzájem.
Nepřichází nebe, kdo se ptal?
Neodpovím na vaše dotazy,
byl jsem vojákem,
musel jsem pryč.
Můj dům chátrá, vzpomínám z cizí země.
Vzpomínám na ty květiny v okně.
Zvadly, stonky opadly,
staly se plevelem.
Ty krásné květiny tlí v zemi kde jsem byl doma.
Přišel příkaz: pryč.
Šel jsem, vše jsem tam zanechal.
Rozloučil jsem se sám se sebou,
přeci byl jsem to já.
Nikdo jiný jenom já.
Malé okénko v domě bez střechy byl můj domov.
Nevnímám, nevím kdo jsem já.
Tam byl můj domov.
Vytrhaná podlaha,
okna bez skel mi to připomínají.
Tam byl jsem já.
Obyčejný voják,člověk.
Uniforma zetlela na lidském těle.
Co zbylo?Jen otázka.
Jednoduchá a prostá: Kdo jsem já.
Voják bez domova.
Tam byl můj domov.
Smutná fotografie v barvě černé a bílé.
Dům bez střechy jen to zetlelé místo,
kde já, byl jsem já.