Podej mi ruku a pevně stiskni
navěky,
s úsměvem přijdi mi naproti
v ústrety,
a buď mým světlem v temnotách,
v trápení,
já budu zas tvojí jiskrou a to se
nezmění...
Buď mým okamžikem v stříbře
lesku,
i okamžikem dnešních
zítřků,
andělem na cestě k nebeský bráně
v oblacích,
pevným, jasným slovem, co se zpět
nevrací.
Moje motlitba, štěstí rozptýlené
po světě,
nic a přesto všechno na týhle
planetě,
Buď mi přítelem, rádcem, nejmilejším
člověkem,
se kterým můžu prohlásit: „My se
nespletem!!!“
Je to krásně napsaný! Fakt se mi to líbí...
20.10.2005 19:27:00 | Králík
jo..jo..tak tímhle jsem si procházela taky..i básničku mám podobnou..ovšem o mnoho horší..než je ta tvá!!
12.10.2005 08:53:00 | šuměnka
Báseň je krásně citová, úpřimná a hluboká.(to jsem jen zkopíroval - díky, Maura)
A forma = velmi zdařilá, perfektní, obzvláštněná!
11.10.2005 23:18:00 | Hary_nš