Větroň

Za městem na svahu
já těžko hledám odvahu
hodit ho jen tak do větru
vždyť stojím tu přece ve svetru.

A teď ho pustím proti proudu vzduchu
a užiji si trochu vzruchu
hned stoupá jako pták
výš do nebe do oblak.

A ve spirále zas letí
klesá k zemi
a profičí mi tak ladně nad hlavou
s tou melodií proudu vzduchu lákavou.

A znovu do nebeských výšin stoupá
však sestrojila ho bytost ne hloupá
pak střemhlav letí, padá k zemi
a s piruetou lehkou až se tají dech.

Mne mrazí lehce na zádech
pak u nohou mi ladně přistane
pak energii do baterek novou dostane.
A znovu má chuť škádlit vzduch ...