Co se neodmítá

Večery předjarní
stvořené ke snění,
ruce dvě složené do klína,
otázky
hlavou se honí až k zbláznění,
láska
že najednou usíná.

Upadá v zapomnění,
jen duše vzpomíná
na chvíle
roztoužení.

Snad noci
konejšivý plášť
a slůvek pár
jak balzám hojivý
spojili síly,
či snad každý zvlášť
duši tvé jas
zas vrátí na chvíli.

Ač ještě spíš,
v otázkách svítá.
Dobře už víš
co se neodmítá ...