Smutek

Smutek

Anotace: ... jen jeden hřích...

Halím se do černého šátku smutku,
korálky slzí utíkají po prachu.
Chtěla jsem jen laskavého štěstí hrudku.
zbylo z něj zrníčko zaryté do strachu.

Ze starých stromů opadává loňské listí,
obloha kreslí obraz pekelný,
ďábelský pán si váhy hříchu čistí,
vymetá kouty začouzené kotelny.

Strachem tu ztrácím poslední síly,
odpusť mi Bože, malý byl ten hřích,
ze srdce svého jsem odkrojila díly,
chtěla jsem radost, štěstí, smích
a teď se ztrácím v černých závějích.

Autor nejsembásník, 10.03.2009

Přečteno 384x

Tipy 22

Poslední tipující: Holis, vodnař, Skalsky Pavel, NikitaNikaT., zlomeny srdce, enigman, fab four, Psavec, strašidýlko-střapatý, Kars, ...

ikonka

Komentáře (8)

ikonka

Komentujících (8)

ikonka

Doporučit (1x)

ikonka

Komentáře

11.03.2009 13:53:00 Skalsky Pavel

Hezká báseň. Procítěná. A snad nebude tak zle

11.03.2009 13:48:00 NikitaNikaT.

Zajímavá a myšlenková báseň. Hřešit je lidské, dělat chyby a odpouštět také...

10.03.2009 19:51:00 Psavec

Člověče, já ti docela rád hřeším.

10.03.2009 16:22:00 Kars

Pěkné, pěkné, silné. Netrap se, bude ti za jednu veselou odpuštěno

10.03.2009 16:18:00 Kubino 2

povedené verše, velmi silně působí

10.03.2009 15:46:00 Květka Š.

Pěkně napsané veršíky.A hříchy?Jinak by nebylo co odpouštět.

10.03.2009 15:16:00 kroužek

Hříchy jsou to nejkrásnější v životě :-)

10.03.2009 13:41:00 labuť

Jsme lidé a hřešit k nám patří... jinak bychom byli Andělé...