Otče náš,
jenž jsi na nebesích
pevně při nás stůj,
zůstaň s námi
dál,
zažni nám slunce
nad hlavami
jak světlo věčné,
jež jsi sliboval.
Posvěť se jméno Tvé
tam, v nebesích ukryté
skrápěj nás
hvězdnými záplavami,
zázrak se stal,
archanděl z nebe slét,
dar ze všech nejdražší
do duše nešťastným
z vůle Tvé daroval.
Přijď království Tvé,
ať nikdy nejsme
v touze sami.
Buď vůle Tvá,
navždycky spoutaná
je ruka jeho
a ruka má
jak v nebi
tak i na zemi,
jen s láskou
duše bloudící
nalezne klid a zázemí.
Chléb náš vezdejší
dej nám dnes
pro všechny časy
a plody lásky
nechej kvést.
Odpouštěj nám
naše viny,
jak viníkům našim
také i my
odpouštíme bláhovým,
vždyť nevědí ani
sami co činí,
když soudí nás
za naše činy.
Neuveď nás v pokušení
jeden druhého se zříct,
pak nezbude už z daru nic,
jen popel v dlaních,
v srdci prach,
na duši stín
a v očích strach.
Od zlého zbav nás,
spoj dva břehy,
proveď nás cestou
touhy .. lásky .. něhy.
AMEN
...když dobro a láska mění se v touhu a touha v modlitbu...je vše, jak má být...si myslím.
11.03.2009 23:40:00 | Mario de Janiero
Jednoznačně bez rozpaků
chválím Tě až do oblaků
ST zkrátka dávám
s radostí Ti mávám.
11.03.2009 21:08:00 | Paulín
ST! a víc nic... není potřeba cokoliv dodávat, když modtliba má v sobě vše.
11.03.2009 12:38:00 | NikitaNikaT.
Jako báseň tohle dílo překročilo hranice poezie do oblasti rozjímání.
11.03.2009 09:23:00 | René Vulkán