Setkání u studánek

Potkala naděje
osamělého
rozbředlé závěje
věští duben
touhou chtěného
citem hruď se dme
ráno po sedmé
lká do puten
roní svit do kaluží.
V náruči pod řasami
studánky se zachvěly
toužení prošlo námi
dlaně opít se chtěly
nevšední objímání
bělostně bosé
až po sám chtíč
omamné rosé
v láhvi co není k mání.
Potkala naděje
opuštěnou
v houstnoucím světle
odchází pryč
pohledy kosé
bez děkování
oči jež ptát se směly
zůstaly pršet
mraků stěnou.