Nad rozbředlým sněhem
mokrý závěs oparu
Plaňkový plot
a ještě bílá pole
Hliníkovým nebem
co nízké Slunce zaclání
odlétají havrani
a v mokrých botách zebe
Co zbylo v krajině z člověka
který tu žil devadesát let
Vyleštěné toporo sekyry ve stodole
rukama ztvrdlýma jak okoralý chléb
Rukama co pušku svíraly
v první Velké válce
Rukama které cihly házely
když se stavěl nový chlév
Rukama co uměly oddělit
zrno od jalových plev
Nad rozbředlým sněhem
mizí závěs oparu
Plaňkovým plotem
jarní vítr profukuje
a ze zbytků sněhu
stejně jak dnes
za rok i postaru
ozim vykukuje
ST, moc hezky vyjádřené, úplně sálá tu atmosféru a moc se mi líbí! Já zas napsala báseň Babiččiny ruce, taky by babičce letos bylo 90*let. Můžeš si dílko přečíst celé na http://ni.va.sblog.cz/2006/09/06/16.
13.03.2009 12:02:00 | ni.va
můj děda měla taky ruce tvrdé jak stará kůrka chleba,
však pohladit a poradit, vždy věděl co je třeba...
12.03.2009 18:43:00 | nejsembásník
Vzpomínka zbyla ... na člověka s duší ... něžná a milá a děti ... ať natahují uši
12.03.2009 18:24:00 | jita.1965
Krásná vzpomínka, dědeček by měl jistě radost, taky přidávám st za tu špetku melancholie a perfektní provedení
12.03.2009 11:51:00 | Kubino 2