Pouštní růže

Tam někde daleko v poušti,
skrze hromadu písku,
přihlíží vší té spoušti,
růže, s zvláštní strukturou lístků,

Skrývá se za hromadou houští,
jenž je v celé poušti jediné,
Pomalu krásu svou pouští,
brzy, brzičko zahyne,

Okvětní lístky lehce slunce odrážejí,
slabé dotknutí , a hned se trny zarážejí,

Ničivá bolest, jenž přinesla krása,
hrozivá nemoc, úmrtí, spása...

Tiše se ti vysmívá jakýsi druhý hlas,
kamsi do prázdna se zadívá vidí hodiny, čas,

Zřetelně mu tikají v jeho bolavé hlavě,
dovedli ho poplést, nenápadně, hravě,

Však on vysílen přece jen spadne,
a co ta růže?vadne..a vadne..