Odemykám bránu svým snům

Jak bouře burácí na hřebeni
hor
tak ve mě se vášně mění
jako semafor
mé vlasy letící do prostoru
naproti žhavým kousancům meteorů
letí nocí i dnem
drží stráž nad mým životem
já na skále vstříc bleskům
rozevírám svou náruč
a mezi ohnivými biči
svým snům
odemykám bránu sedmi rezavými klíči
hlasem ptačím křičím na kondora
poslušně mi sedá na rameno
bůh a s ním i já pohlížíme shora
na svět
mlčíme
někdy je to víc než má být vysloveno