Nahořečice

Anotace: ...Tam nás tatínek odstěhoval z Teplic v Čechách bylo mi 7 let...

Kousek za Valčí je malá venička.
Kopec, kostel, rybník i fara,
která tenkrát tam stála.

Škola, které se každé dítě tak trochu
bojí, ta tam ještě stojí. Tenkrát
mezi okny bzučící i mrtvé hejno much.

U potoka mlýn, který už dnes nemá místo.
Jen cesta od domu k domu
stále vede stejná.

Já už tam nechodím, není mi sedm let.
Změnil se svět i já mám šedivé vlasy.
Když je kdo k naslouchání budu vyprávět.

Jsou tam i byly hlohy a šípky okolo cest.
Rybník se změnil v rybníček, není tam místo
ani pro ploutve rybiček.

Kaštany v jedné,teplé, noci už tenkrát
mne uhranuly. Mám ráda ty veliké stromy
na podzim plné hnědých kuliček.

Proč jsem si vybrala právě tohle místo
pro vzpomínku? To abych se v mysli mohla
přidržet mého dětství alespoň chvilku.

Tam, v pravo, za hřbitovní zdí nestojí
ani malý pomníček. Jen kousek pod zemí
našla bych, možná, pár bílých kostiček.

Už není mi líto mnoha chvil, které
uplynuly. Na této zemi jsme jen sluhy života,
náhody, jsme zrnka písku i vzpomínka.

(leden 2002)