až jednou jen tak pohladíš dlaní trávu
tak jako dneska já
až budeš chtít trhat lístky růžím
a tak pod nima stát až budou padat k zemi
už lhostejný a mrtvý
až jednou budeš držet vlas mezi prsty,
co bys už jindy dávno zahodil
až budeš dřít bříška palců o omítku
až budeš házet kamení do vody
jen kvůli kruhum na hladině
tak jako dneska já
pak bude ti smutno
Crying... Crying...
Nepoznala jsem smutnější svatozář nad andělskou hlavou. Svatozář, kterou by vybrečely do večera Tvé verše.
Svatozář - nebe plné hvězd. Každá chvíle, pro níž člověk zaplatil slzami se odráží na tom nebi - nad námi.
Crying... Crying...
Když láska strouhá srdce do básní...
14.10.2005 18:47:00 | Jasmin de Paris