Strženi...

Bez míry ponořena
v oceánu tvého talentu laskat,
klesla bych hloub,
ale není kam.

Čas zastavil se
v hodinkách mých úst
na cifře – ještě, prosím…

Plna vlahého deště,
který nosím,
snáším se na tvé přání
všude,
kde je poušť.

A má touha
minulá,
stisknout spoušť,
se minula.

Každá nová vlna
slasti
…strženi sebou
do propasti
za bod hoření.

Vůně tvého já
mě uvedla
do stavu stáze,
než prolomí se hráze…
a pohltí nás
temně zlatý proud.