Je mu dvanáct
A patří mu svět.
Ne to je lež
a on to ví
Patří mu taška do školy
Knihy ty má rád
a pár metrů v bytě
Táta s mámou
Snad
A potom sny
ty patří všem
Dětem nejvíce
A tak si sní
O čem?
,,Mámo,já mám tajemství,
chceš ho říct?“
,,Povídej,hochu,
je o dívce?“
Vypráví
Červeň mu sedá na tváře
,,Že nevíš, očem se s kluky bavíme nejvíce?“
Máma neví
čeká sen o lásce
,,O atomovém výbuchu.Víš,jak se má při něm ležet?“
,,Nohama k výbuchu
a mámo musíš si
zakrýt hlavu,
ležet v dolíčku.“
Proč se mámě lesknou oči?
,,Mami, ty mě neslyšíš?“
,,Ne ,hochu,slyším tě dobře.“
Slyšíte všichni,
o čem přemýšlí “děti“ ?
Vím až moc době...tuším, nevím. Asi vlasy. Příjemně se to plazí v mozkovnu, což má mysl vítá, když útoky taky snese.
19.10.2009 18:06:00 | kikis
no, je to velmi smutné.. ale jak to na ně má nepůsobit, když je to neustále kolem nich?! V televizi, na internetu.. Znám stejně starého kluka, který teď jenom řeší, kam tátovi schovat otvírák, aby si nemohl vzít pivo..
A v některých zemích dokonce už stejně staré deti umí dávno zacházet se zbraní jako profíci.. achjo, kam ten svět spěje..
29.07.2009 21:36:00 | Emily Winnacott
Vítej mezi modrásky!
Zajímavě napsané...zaujalo to.
Dávám dokonce supertip.
19.03.2009 11:18:00 | Lilly Lightová