nepřítomná...

v jedné zapadlé nálevně
u kaktusových plantáží
na úpatí pohoří
plujícího podvečerní modří
popíjejí udření dělníci...

sedím venku na terase
opřený o sluncem vybělený trám
popsán starým indiánským písmem
a poslouchám mexikána
který z trubky vyluzuje zvuky
tesklivé melodie
o pohledu nepřítomné dívky
který se vine tělem
jako horské stezky...

ukrytá
tam kde se dělí světlo s temnotou
ponořená do snění
plaše ohmatává oblohu....

pak našla škvíru
a prošla skrz plamen
ohnutých kapradin
letícím časem....

přitančí ke mně
prohlédla si mé zranění
usmála se
a zašeptá:,,Půjdeme?,,...

vítr zvířil prach na planině
a mizí jako dým
mizí jako slova
bezvýznamný...

dvě postavy
se rozeběhly
směrem do hor
aby otevřely prostor
odrážející se ve tváři
prastaré siluety
úsměvu slunce
na zapadající obloze...