Nad propastí

Prosím zavolej na mě,už nemohu dál!
Balancuji nad propastí sám a sám.
Prosím zavolej na mě,už nemohu dál!
Zemřelo všechno co jsem měl kdy rád.
Prosím zavolej na mě,už nemohu dál!
Nechci tu bolestnou hru života hrát.

Možná jsem byl na vrcholu.
Jak jsem mohl spadnout dolů?
Životem sražen na kolena,
vyhrál jsem bitvu,válku jsem však prohrál.
Propadám se do propasti úplně sám.

Ten čas plyne jako den po dni.
Jako slunce a měsíc co se po obloze honí.
Jako voda co stéká do údolí.
Jako život,který došel na rozcestí.

Rozpřahuji ruce,dostává se mi sil.
Chci vzlétnout,
chci se hvězd dotknout.
Poslední krok,
poslední výdech,
život končí a já jsem vítěz.

Už vidím jen záblesk světel.
Už vidím jen záři hvězd.
Nikdo mně nepomohl
a já se už nemohu vrátit zpět.