Anotace: prostě o pokání
Stín ke slunci
směrem ode mne
šero v poledne…
Za bezmračné oblohy
v jeskyní sluji
stopuji, co slz se bude muset vylít
aby smyly bolest aspoň z venku
…a co teprve zevnitř…
když projektil kůží prolít
zranil jitřenku
tvého nitra
…už aby bylo zítra…
***
Včera jsem byl mezi těmi
kdo na dřevo přibíjí
poraněnou hostii
a choval se jak bez svědomí
Moje dobré já
stálo stranou
a se sklopenou hlavou
šeptlo tiše
„nashledanou“
Štěstí, že sbohem neřeklo mi
No teda to je, ...uf co dodat koukám jak opařenej zapůsobil jsi na mě... to je teda něco.. hmm.
A to nepíši jen tak ze slušnosti prostě pecka.
20.03.2009 06:36:00 | zrrrr