most

*
když nicota kráčí s Tvojí samotou
když cítíš se jako zrnko v bouři písečné
když tvář stává se slzavým údolím

já chtěl bych se stát tou přehradou
co zachrání vše před hroznou záplavou

jako přítel do nepohody
když ostatní sotva k nalezení jsou
být mostem přes rozbouřené vody
a rozklenout se nad Tebou

dole a ještě níž
k ulici blíž a blíž
před nocí co přináší svou tíž
křídla má Tě ochrání

temné mraky rozfoukám
do píšťaly s bolestí zafoukám
její tón roznese se hluboko do kraje

chtěl jsem být
mostem přes rozbouřené vody
a rozklenout se nad Tebou

pluj
pluj dál
moře klidné a duše Tvá zářivá
sny vetkávej dál do plachet napnutých

vnímáš slanou vůni a ladnost delfínů
pokud sama ucítíš
jsem Tvým přítelem
vlnkou či vánkem na moři
delfínem co rád si poskočí

jsem

mostem přes rozbouřené vody
a toužím se v Tobě rozplynout
*