Kreslím si do duše...
Kreslím si do duše...
Do písku kreslím si,
klacíkem čerstvě zlomeným,
tahy se bezděčně splétají,
ve známý obrazec jakýsi,
pohybem téměř nevědomým…
Na papír zmačkaný maluji,
štětcem, jen volnými tahy,
stínově snový, chápavý svět,
horečně tu sobě slibuji,
příště už nevyjdu z dráhy…
Na bílou zeď, kladu otisky dlaní,
své kapiláry nechám krvácet,
pětilistý, červení ruměnou zářící květ,
ke stropu vzlétá odhodlání,
už nikdy nepoužít zbrklých vět…
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskTak to si nechám líbit, číst něco tak zajímavýho...!
18.10.2005 15:45:00 | Králík
Kreslíš si svět, co tvojí krví žije...
však duše je čistá, jako poezie...
jen my nemůžem dokonalí být,
je třeba zbrklou větu prohodit... :o))
17.10.2005 19:32:00 | Cecilka
Je to moc krásné. Nádherné opisy i vyjadřování. Tady je stovka skoro málo.
16.10.2005 19:31:00 | risik
I když se někdy prohodí pár zbrklých vět,
tak kvůli tomu přece nezboří se svět.
A ty určitě nic zbrkle neděláš ...
16.10.2005 17:00:00 | Mourek
Krásnoučký moje básnířko milá,
tahle se mi hrozně moc zalíbila:)
16.10.2005 13:21:00 | makretka
lépe i krátce byť třeba jednou ..než žít s výčitkou neposednou...
16.10.2005 10:56:00 | oli
Krtičko Janičko ty naše básničko.
16.10.2005 08:53:00 | takova
některá slova už nejdou vzít zpět,
mlčeti zlato, než pár zbrklých vět.
pěkná... 100
15.10.2005 21:36:00 | Popelka
Nádherně snová.
15.10.2005 20:02:00 | Chore