Kreslím si do duše...
Kreslím si do duše...
Anotace: Nesmazatelnými vrypy...
Kreslím si do duše…
Do písku kreslím si,
klacíkem čerstvě zlomeným,
tahy se bezděčně splétají,
ve známý obrazec jakýsi,
pohybem téměř nevědomým…
Na papír zmačkaný maluji,
štětcem, jen volnými tahy,
stínově snový, chápavý svět,
horečně tu sobě slibuji,
příště už nevyjdu z dráhy…
Na bílou zeď, kladu otisky dlaní,
své kapiláry nechám krvácet,
pětilistý, červení ruměnou zářící květ,
ke stropu vzlétá odhodlání,
už nikdy nepoužít zbrklých vět…
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk18.10.2005 15:45:00 uživatel smazán
Tak to si nechám líbit, číst něco tak zajímavýho...!
17.10.2005 19:32:00 Cecilka
Kreslíš si svět, co tvojí krví žije...
však duše je čistá, jako poezie...
jen my nemůžem dokonalí být,
je třeba zbrklou větu prohodit... :o))
16.10.2005 17:00:00 Mourek
I když se někdy prohodí pár zbrklých vět,
tak kvůli tomu přece nezboří se svět.
A ty určitě nic zbrkle neděláš ...
15.10.2005 21:36:00 Popelka
některá slova už nejdou vzít zpět,
mlčeti zlato, než pár zbrklých vět.
pěkná... 100
