Mrákoty oslepující tě touhou,
miliony let za vteřinu pouhou,
pravoúhlé chmýří pampelišek...
To všechno je mnou a já jsem vším.
(Občas nevím, zda sním či bdím...)
Západ Slunce rozžhavený doběla.
Vím všechno!!!
(I kdybych nechtěla...)
Jsem tady pořád, jen mě nevnímáš.
(Já tebe ano!)
Chceš slyšet pravdu?
Tady máš...
Jsem síla vesmíru
víra tvých myšlenek
jsem bytost tajemná
jsem všechno
co jen chceš.
V noci,
až rozum odejde spát...
to jsi v mé moci!
(Setkáme se spolu)
Nechej si zdát,
sen, co je skutečností...
Myslíš, že lžu?
Že jsem někdo, kdo není?
Co se tvým názorem změní?
Nic!!!
Všechno má řád.
Já jsem já a sebou zůstanu.
Napořád!!!
Záhadná, zvláštní, nepoznaná
pořád sama.
Stačí uvěřit a možná mě i uvidíš...
ST.Jsi nádherné Indigové dítě,a jestli takto vnímáš to co píšeš,nemůže se ti stát nic,co neuneseš.Jsi součástí celku a začínáš to chápat.
16.04.2009 12:01:00 | Marupiara
Trochu to až nahání hrůzu, nechtěl bych být na jeho místě, pomalu abych se tě vůbec bál vidět.
05.04.2009 20:01:00 | Hopy
Pěkně napsané, nemám slov. Leč jsem básnicky neschopná, snad oceníš moje sympatie k této básni..
23.03.2009 17:07:00 | Mademoiselle S.