I ty můžeš být cvrčkem

I ty můžeš být cvrčkem

Hoří stébla,
zelené listí hnědne,
kouř k nebi se zvedne,
přemění se v kousky popela.

Ve výhni listí a trávy,
kde rozmařilost a sváry klíčí,
tam také lhář své nitě líčí,
spálí se jak z doteku lávy.

Sní cvrček svůj večerní sen,
jeho láskou bitá touha,
spěch na zmar, ach ouha, ouha,
ke smrti je odsouzen.