Zrnka dětství
Zrnka dětství
V nízkém slunci podvečera
hledícího do dvorů
táta smýval prach
v otřískaném lavoru
Ještě cítím to mýdlo
se zrny písku v povrchu
jak škrábe na kůži
Tak se myjí muži
Malí musí pod sprchu
***
Na dvůr pod ořech
vynesu štokrle
a do lavoru vodu naleji
Svým synům
nemůžu říct přesněji
že už jsou velcí kluci
a že je mám moc rád
než slovy:
„Tak svlíkat, do pasu
a umývat“
Táta už není
ale v dnešním
podvečerním slunci
ve svých klucích
jej tu vidím stát
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Napsal jsi to hezky. To štokrle mě zaneslo zpátky do dětství, do babiččiny kuchyně, je až k nevíře, že první, co se člověku vybaví je, jak to tam vonělo...
27.03.2009 08:31:00 | Dota Slunská
Ta je opravdu nádherná...!! Také mi to vrátilo vzpomínky na mé dětství prožité na chalupě...na studenou vodu v lavoru...Krásné. ST
26.03.2009 11:47:00 | Isobel
Můžeš se mýt jak chceš, vůni vzpomínek nesmyješ ... a to je dobře!
ST!
23.03.2009 14:42:00 | jita.1965
To propojení generacemi nám připomene nostalgie,bohužel,nebo bohudík,až když příliš dospějeme.Moc pěkná pointa,dík.
23.03.2009 10:27:00 | Marupiara
Oprýskaný lavor je ve sklepě,štokrle v kuchyni.Jen ten dvůr není.A táta taky ne...
Vzpomínání pěkné.
23.03.2009 09:53:00 | Květka Š.
