Do rámečků duše
Tiskneme ozvěny
Všedních dní
Z obrázků touhy
Z kapek bolesti
Z hoblinek snění
Z života mixujeme
svá já
Malých zázraků
Hledáme klíče k poznání
Jak vkládat do dlaní
...Úděl i odplatu...
A vždy stát vzpřímení
Na pranýři svých chyb
A nikdy se nehrbit
V osudovosti jizev
........Žít...
a občas vysypat srdce, co je jako lopatka se smetím...
moc hezká věc ST
17.04.2009 15:40:00 | Stoneman
už ty rámečky nemám kam dávat. Snažím se zapomenout, kamže jsem dala ty se špatnými vzpomínkami, ale ony se stále vracejí a chtějí ven
27.03.2009 09:59:00 | mamina
hoblinky snění, osudovost jizev, mixujeme svá já...to jsou pecky. Mooc a moc se mi to líbí!
27.03.2009 08:15:00 | René Vulkán
ty prvé sloky jsou prostě jedničkové , moc se mi líbí ty zvláštní obraty , ale i ten zbytek je moc dobrý Jirka
24.03.2009 10:35:00 | kavec
Je tíško pročítám znova, jak pravdivé tohle dílko je... ST!!! jako vyšitý, slůvek dalších netřeba... je to prostě trefné!
23.03.2009 12:08:00 | NikitaNikaT.
Krásně jsi popsala to lidské žití,
někdy je v srdci tma a jindy duše svítí.
23.03.2009 09:35:00 | nejsembásník
Ty rámečky hezké obrázky zásad obsahují.
Jen se občas podívat a mít jeich otisk v duši.
Pěkně vyřčené a sladěné pravdy života.
Tak lehce a líbivě zní.
23.03.2009 08:31:00 | s.e.n