.
.
...zoceleni
nakreslíme prstem vzkazy do vesmíru
zvukem petard hlasy neoněmí
doháníme vlastní metastázy
vdechujeme síru
a vypouštíme zraňující slova
zranitelní démoničtí polobozi
ve svých ulitách se pokoušíme schovat
velmi strozí
krvavý nach zdobí naše splíny i bolesti
na žebrech nám vybrnkává melodie
věčně vprostřed rozcestí hledáme dech
a kde zelenější tráva...
tak nějak přežíváme... a žijem
.
.