Mrtvá nevěsta

Závoj utkaný z pavučin,
látka jde cítit parafínem,
jak jít k oltáři už se neučím
a šaty polité archivním vínem.
Korzet už nesvírá
a boty netlačí mě,
nikdo se nedívá,
jaké mám na duši břímě.
Na duši,která je daleko od těla,
na duši,která neměla anděla.
Měla jsem prstýnek,
měla jsem svatbu,
hlava plná vzpomínek,
na tebe a na tmu.
Jen krůček,krůček k oltáři
a tvůj úsměv na rtech,
nad námi hvězda zazáří
a já v těch nejrásnějších šatech.
Ta hvězda spadla vedle nás
a rozprskla se v mžiku,
tohla má na svědomí leda ďas
a všude plno křiku.
Tvůj úsměv zhasl,zhasl svět
a ptáci ztichli v dáli
a válka nešla vzít už zpět,
abychom se mi dva vzali.
A tak kvůli té ohavné a odporné době,
ležíme teď naše láska,ty a já - my - v hrobě.