Ztracená duše

Anotace: člověk musí občas plakat

Ty pláčeš? Povídej jak vypadá svět přes slzy
Je jiný? Povídej hořím zvědavostí! Jsem drzý?
Jsem jen trochu zvědavý. Bolí pláč? Pálí ta voda?
Proč ničíš slzy – necháš je padat na šaty! Není to škoda!
Jsou hezké jako křišťály a ty skvrníš jejich krásu
Mám představy jak prudce stékají po tvém vlasu
Váhají zdali mají opustit ten vlas. Vypařit se?
Navždy ztratil se v dýmu tvých vlasů. Vypařil se!
Slzy jsou malé drahokamy, ty je nosíš v účesu
Žárlím na ně jsou s tebou. Ten žárlivý pohled nesnesu
Hvězdy stékají ti po lících, kde mají svůj měsíc, nebe?
Místo měsíce snad tvůj úsměv a místo nebe mají tebe
Mistrovské kombinace se tu tedy jeví! Jsi dílem!
Tvé slzy – dílem dokonalým – tys mým cílem
Chci dosáhnout tvé vznešenosti, plakat tvé slzy smrtící
Na své tváři je mít. Kutálet si je po líci
Proč stále nic neříkáš? Dáváš mi snad holí?

Chápeš? Když pláču, že mě něco bolí?

Tys můj zklamaný život, vzdaný již
- jednou poznáš sám, slzy uvidíš.