2,7

Anotace: Nejsem schopná myslet, nemůžu vnímat, jsem mimo realitu, nevěřím- nechci, nemůžu. Bojím se, co bude dál.. Tak strašně to bolí, když umře blízký kamarád!!! Špatně popsané pocity... všechno je špatně. Nezvládám to. Jiříku, děkuji Ti za krásné chvíle, které

Ještě pořád voním Tebou
po skořici a mihotavým stínem
Tvého bytí..

Dusivým pláčem měním mrtvý ptáky
na černé labutě bez křídel,
v ikonu minulosti nás.

Kleště zoufalství svírají hruď,
srdce rozmačkávají chvějící se dlaně smutku,
křičím Tvé jméno, ale stejně se neslyším.

Vzpomínky uzamčené v čísle 2,7
neskutečně bolí a peřeje slz
zaplavují prázdné místo po mém úsměvu.

V křečích bezmoci se snažím
na Tebe dosáhnout,
naposledy se chytit krásných rukou ze štěstí.

Část mé duše věnované Tobě
visí společně s Tvým tělem
na konci cesty Tvého života..