Čekání v parku

Potkávám tváře v parku
žádná z nich není ta moje
vrůstám do zrcadla čekání
srdce v nedohlednu.

Paní s dvěma psy hledí
již hodnou chvíli po očku,
hádá se, co tu tak zevluji
a přitom nehne brvou.

Jarní slunce hladí svahy,
od nohou ještě zebe
v objetí mžourají do něj
lidé a sněženky.

Útroby sevřel mi chlad
hladovou bolestí.
Potkávám tváře po setmění
žádná z nich není ta tvoje.