Snad

Motýlku, napsal jsi krásné verše,
sluníčko už na dveře klepe,
otevřu je a budeš tam stát s ním,
motýlku,
sním?
Alespoň na chvilku chci,
co?
Pohladit Tvá křídla,
aby létat mohly radostí,
aby létaly s lehkostí
a mne se nevyhla,
nechci toho mnoho,
jsem duše,
ta je skromná
milovaná
i nemilovaná
jsem vánek,
který občas za zády cítíš,
chceš si sáhnout,
ale,
co si v tu chvíli myslíš?
Je to ta hvězdička,
co píše slovíčka?
Ne, to nemůže být ona,
jsem to však já
pokorná...