Žebra se mi zlomila
v úhlu sezení
na čtverečky piškvorek
jarní únavy
Vyháníme plísně z koutů
a černé boty slz ze srdcí
To jen zimní sůl
je rozdrobila
na vrásky klínů deště
Ale ty mokré perly
na řasách nesmělé trávy
koketují
s lidským dobrem
pro lepší den
pro duhovější sny
.....
Ta kuchyň bude žlutá
Do jejích stěn
zrodíme slunce,
aby rozjasňovalo
oči našeho rodinného hejna
při trávení
čehokoliv
Vyháníme špínu minulosti
a do duší cvrnkáme
kapičky smíchu
...něžně a pro mě dojímavě, se povznášíš nad těžkostmi...úžasné...vezu se na Tvé vlně
28.03.2009 11:03:00 | Lota
... tak tomu říkám uchopení za správný konec ... ať ta žluťoučká krásně rozjasňuje vaši mysl a naplňuje srdíčka ...
28.03.2009 10:40:00 | vapiti
Jen prchej, špíno, z mých žlutých stěn
ty černá boto nestůj na chodníku
rám snů duhových již nezasřen,
hra piškvorek a deště smíchu
a trávy trs. Je slunce den!
===
Jiří senior
28.03.2009 09:13:00 | j.c.
Tos napsala krásně, Levandulko, tolik rozumím... chjo. Kéž bych to také... to všecko.
28.03.2009 08:50:00 | NikitaNikaT.