***
Cítím se opuštěn
za koule uchopen
mrštěný do zdi
padám jak placek
zasraný fracek
předložka na zemi
ležím tam tiše
barevné klišé
pucák na boty
pes si tam lehne
ani se nehne
okusuje rožky
otupil hrany
pochcal mi rány
prý je to hojivé
celý jsem smáčený
proklatě nasraný
jak šťastné dítě
šťouchám si do psa
je mi tu kosa
jen on mě hřeje
pak líně vstane
někam se hrne
kam jdeš ty srabe
neslyší vlkodav
láká ho velký dav
který do něj kope
vyje a vrací se
ke mně hned tulí se
olizuje rány
své i mé
mé i své
jsme kamarádi
zabalen předložkou
pocítí něhu mou
na cizí zavrčí
poznal pes natvrdlý
přikrývku na bolí
přátelství o holi
psa už bít nebudou
budou se rvát se mnou
***
Slova pro tento moment odešla na procházku do věčných lovišť. A mě zbývá jen to ST!
30.03.2009 19:29:00 | kikis
Skvělé. Je pravda, že kdo chce psa bít, hůj si vždycky najde. Stačí pomluvy a zlá slova, která dokáží ze života udělat peklo.
30.03.2009 14:49:00 | JaniHani
MOc pěnké Opravdu takové jiné. Příjemná změna Samozřejmě né ten příběh, ten byl smutný;) Ale krásný:)
30.03.2009 13:32:00 | Luccissek
Pro mne je to jakýsi malý smutný příběh... života sám. ST! za napsání, vyjádření, přiblížení trvdé reality.
30.03.2009 00:32:00 | NikitaNikaT.