Anotace: ...tam, kde byla láska... nastává prázdné ticho...
V záhybech duše
zvony se lámou
Na tváři jizvy
škrábou Tvé já
Ve hvězdách hledáš
souhvězdí s dámou
Jen chladný déšť
skrápí Ti tvář
V ulicích šedých mlh
choulí se otěže
V krabici od bot
schováváš sny
Přes prsty propouštíš
tetováž šlépěje
Jenž podrážkou doteků
zabila klid
*
Bolavá upřímnost
Kamenné rty
Odplavené stopy
Nulový kmit
Ticho
02.04.2009 11:56:00 kavec
Tak ta prvá část tvé básně se mi líbí o trošku více , ale jako celek to není vůbec špatné ...Jirka
31.03.2009 17:03:00 NikitaNikaT.
Moc hezky jsi to, labutěnko napsala, je to nádherné, tak myšlenkové... ST! za obsah.
30.03.2009 23:10:00 Taog
Jak umíš prokvést do kytek a prosvítit do slunce tak tahle báseň je probolená až to rve srdce.
30.03.2009 15:38:00 Zasr. romantik
Jestli jsi chtěla někomu něco vytknout, jistě se ti to povedlo a on se přinejmenším zastyděl. Dobře mu tak. (nemá si dělat ze všeho srandu)
ST*