Anotace: Tajemno, ve kterém příjemno... Jaké si sami tvoříme, když nedočkavě hoříme...
Sbírka: Země květomluva
Jsi tajemný, jak v Karpatech hrad...
snad nehraješ si na kočkomyš rád?
Budem si říkat rovně v ZRCADLENÍ,
jak lechtá slůvek tetelení...
Hladíme se přes hory, doly, výmoly...
vše co bolelo nás přebolí
a zůstane pod slupkou jádro člověka,
najdem tam, co kdo nečeká...
Poznání sebe v hloubkách duší,
obohacení nám SLUŠÍ...
Co v sobě máme?
knihu paměti
zhluboka otvíráme
kusem odvahy
a pravdy sebeznání,
je lehké naše rozjímání
za přivřenými víčky
obrázky letí do jasna
jak KRASOHLEDU sklíčka překrásná
Krásná, vystihuje. Inspiruje.. Co víc si přát, než mít někoho rád.Mít svědka svého času a dní.
17.07.2009 22:34:00 | T-Mac
Oči otevřené dokořán, slova zcela došla. Mohu Ti jen blahopřát! :-) ST! (A díky za Krasohled! :-D)
02.04.2009 21:41:00 | Anita Buchtová
Jano M. Děkuji za kom + tip... Vím,že se nesrovnaně sype, jak sklíčka v krasohledu, srovnat verš do řádu tento, odpust mi - nedovedu.. :)))
31.03.2009 21:11:00 | Veselý Drak
Rytmicky mi to občas trochu klopýtlo, ale myšlenka je tak hezká, že musím dát tip.
31.03.2009 17:32:00 | Jana M.