Anotace: Tajemno, ve kterém příjemno... Jaké si sami tvoříme, když nedočkavě hoříme...
Sbírka: Země květomluva
Jsi tajemný, jak v Karpatech hrad...
snad nehraješ si na kočkomyš rád?
Budem si říkat rovně v ZRCADLENÍ,
jak lechtá slůvek tetelení...
Hladíme se přes hory, doly, výmoly...
vše co bolelo nás přebolí
a zůstane pod slupkou jádro člověka,
najdem tam, co kdo nečeká...
Poznání sebe v hloubkách duší,
obohacení nám SLUŠÍ...
Co v sobě máme?
knihu paměti
zhluboka otvíráme
kusem odvahy
a pravdy sebeznání,
je lehké naše rozjímání
za přivřenými víčky
obrázky letí do jasna
jak KRASOHLEDU sklíčka překrásná
17.07.2009 22:34:00 T-Mac
Krásná, vystihuje. Inspiruje.. Co víc si přát, než mít někoho rád.Mít svědka svého času a dní.
02.04.2009 21:41:00 Anita Buchtová
Oči otevřené dokořán, slova zcela došla. Mohu Ti jen blahopřát! :-) ST! (A díky za Krasohled! :-D)
31.03.2009 21:11:00 Veselý Drak
Jano M. Děkuji za kom + tip... Vím,že se nesrovnaně sype, jak sklíčka v krasohledu, srovnat verš do řádu tento, odpust mi - nedovedu.. :)))
31.03.2009 17:32:00 Jana M.
Rytmicky mi to občas trochu klopýtlo, ale myšlenka je tak hezká, že musím dát tip.