Výtržnice

Anotace: poetická úvaha nebo tak nějak ... co si prolíná s teď a tady

Motto:
„Jako všechny lidské bytosti toužíme nejen po tom, aby se vše vyřešilo, ale dokonce máme pocit, že si takové řešení zasloužíme. Jenomže my si ho nezasloužíme a hlavně nám řešení samo nepřinese nic než další utrpení. Nezasloužíme si řešení, nýbrž něco lepšího. Každý, kdo se jednou narodí, má právo na střední cestu – právo otevřít svou mysl, uvolnit se v paradoxu a nejednoznačnosti. Čím více jsme se vyhýbali nejistotě, tím silnější budou naše abstinenční příznaky, až opustíme představu, že tu je nějaký problém a že ho někdo musí za každou cenu vyřešit.“ – úryvek z knížky Pema Čhödrön : Když ztrácíme půdu pod nohama


Prolog:
Výtržnice - la la la
Ví tržnice - tra la la
Vítr zní, ce-
_________ la celá
_______________ - elá lá

. . .

Je tělo pro duši cela?
A co ego, co nám jen do všeho kecá?

Neb jsou to nejlepší, co mohli jsme od života dostat,
neb jsou jen pro duši, pro nás na míru dělaný - školící materiál?

Dnes při čtení starších děl,
nejraději bych dala si
sama sobě na prdel

( :-p
jen tak trochu na maso
jsem tak trošku na máslo
d-: )

Vždyť je to na smích,
a není to pro starost,
znát o sobě,
že jsem jeden velký paradox.

I když právě teď mám
fakt docela prima vztah,
(vždyť potkalo mě
sansárické štěstí )

stejně ozval se mi -
můj starý zvyk utíkat
a taky moje posedlost
kde-tu vystrkuje růžky.

No a co má být?
Mám snad lhát?

Pouštím to po větru tu snahu
chtít to zase řešit,
a za své protichůdní touhy
nechci se víc hřešit

Vždyť mě, vy moje paradoxy
tak skvěle posouváte dál
a jednou se dokážu i toho vzdát,
bych měla ve vás inspiraci o čem psát
a raději se budu s nirvánou prolínat

Avšak pro tentokrát zvědavá jsem
jak dlouho vydrží má radost nová,
že můžu svou nejednoznačnost prožívat
a nemusím ji za každou cenu řešit
anebo ukrývat, protože
„Néma probléma“
jak by asi řekl z jihu brat

(jen dnes budu
něco jako „meditaci“,
snad do rána testy psát
zdá se že stejně mě
nejvíc inspiruje
když to v práci nestíhám)