***
Stále jen dopředu
už mě to nebaví
chtěl bych se vracet
třeba jen do trávy
Rozkvetlých palouků
zžíraných sluncem
posedět u ohně
vůbec nehnout prstem
Pozvat si přátelé
ze zvířecí říše
nabrat ze studánky
vodu v obří číše
Dát napít laním
i malým kůzlatům
z úst dát pít psovi
vstříc jeho tesákům
Potom se projít
úprkem s kopce
po cestě zpomalit
pohladit ovce
Věrného čokla
povelem zastavit
vzít si kus masa
s ním se pak podělit
Střídat se ve spaní
když se sny zdají
zážitky naše
jen v duo vyjí
Paničku volají
přes všechny kopce
chceme ji u sebe
bez ní je trpce
Pes vrtí ocasem
já se kochám štěstím
má žena kráčí
prostupuje roštím
Jak lesní víla
voňavá mlékem
podrbe psisko
na mě mrkne očkem
Lehnem si do brázdy
obilných klasů
Max hlídá z povzdálí
vzdechy našich hlasů
Kráčíme k domovu
tím směrem dopředu
za námi vzpomínky
drží se pozadu
Tady jsme doma
čeká nás další den
zvíře už není
tak za ním popojdem
***
dojalo mě to, moc hezké a smutné, jen jsem to neměl číst dneska - naše psisko si odpoledne rozřízlo na procházce tlapu, tak snad bude OK...
21.04.2009 20:36:00 | bez nápadu na přezdívku...
Přesně takhle vzpomínávám taky někdy na mého bývalého psa,i ve snech ho často vídávám a hraji si s ním.Moc pěkná báseňka pro Maxe!:o))
02.04.2009 20:38:00 | střelkyně1
Tohle moc krásná báseň, opravdu jsem si skvěle početla. ST! jako vyšitý a pséko do nebes pusku posílám.
02.04.2009 19:35:00 | NikitaNikaT.
Vzpomínky na milované zvíře hřejí a budou hřát. Já měl prímového kocoura... :-)
01.04.2009 19:37:00 | poustevník Jirka