Sem si budu psát,
až nebudu moct spát,
Tady ve svém bdění,
přát si budu snění,
Potom, jen tak z marnosti,
proměním sny v cennosti, které nedoceníš,
protože spíš.
Teď blízko Tvého břicha,
míchám koktejl ticha,
V bocích, pak přidám chuť
noci
a teprv
až mým potem, jak číše kapkou rosy,
orosena Tvoje hruď,
Pak se vzbuď!
Pekňoučká básnička. Jenom by to chtělo trochu víc si pohrát s rytmem, aby nekulhal.
01.04.2009 12:09:00 | danaska