Zápraží

Ruce mé
patří Tobě,
zkrvavené kamennými kvádry,
trámy krovu,
došky.
Modlitbami.

"Kde Láska dlí,
tam Boží požehnání"
pověsil jsem nad futra.
V našem novém domě.

Na zápraží kočka s koťaty
vrní
postele voní po nejvyšší borovici
i kolébka.

Po bílých zdech stíny podvečera
natahují údy v umírajícím světle
schoulená do tmy spíš

Černé hřeby probodly dlaně,
otce i syna
tu noc, kdy´s odešla z domu.

Máš tu však své místo
navždy.